MIROSLAV PULKRÁBEK

15. 4. 2018

Jistě, každý chceme za svou nemovitosti dostat maximum, pokud ji prodáváme. Praxe je ovšem taková, že naše představa o získané částce bývá často nereálná. Co to způsobuje?

Realitní makléř má snahu na základě zkušeností, praxe i cenových map majiteli nemovitosti dobře poradit. Majitel nemovitosti to ale často vidí naopak. Proč?

V roce 2015 vydal Journal of Housing Economics velmi zajímavou studii. Lidé nadhodnocují ceny nemovitostí o 8 %. Ale jen v případě, že se jedná o tu jejich. V případě, že se nejedná o jejich nemovitosti, její cenu nenadhodnocují. Tento efekt má dokonce i svůj ekonomický název – endowment efekt. Nebo také vlastnický či majetnický efekt.

Jinými slovy, u stejné věci dělá člověk cenový rozdíl mezi cenou, za kterou je ochoten prodat a za kterou je ochoten koupit. Například úplně stejný byt budeme chtít prodat vždy za více, než za kolik bychom jej byli ochotni koupit. A pro zajímavost, zdaleka se to netýká jen nemovitostí, ale v podstatě čehokoli námi vlastněného.

A důvody?

1. Citové pouto. K věcem, které vlastníme si vytváříme citové pouto. A jsme tedy ochotni se jich vzdát pouze za vyšší částku, která nám tento cit „nahradí“.
2. Blud utopených nákladů. Jako vlastnící míváme pocit, že prodejem musíme získat investované náklady. Za kuchyňskou linku v hodnotě 100 tis. korun už ale nikdy stejnou částku nedostaneme.
3. Ikea efekt. Pokud jsme v nemovitosti sami vymalovali, věšeli lustry či pokládali podlahu, to vše způsobuje výše zmíněný efekt o nereálné představě o ceně.

Jak z toho ven?

Zkuste si představit, že ve vaší nemovitosti bydlí úplně cizí lidí, oprostěte se od citových vazeb a položte si otázku. Kolik bych byl ochoten za takovou nemovitost zaplatit já?

Pokud už nemovitost prodáváte a nedaří se vám to, patrně se vám přihodil endowment efekt a požadujete za ni až příliš vysokou cenu.

Nechte si poradit o profesionálního makléře. Možná se vám to zprvu nemusí zdát, ale opravdový profík vám skutečně umí poradit dobře.